Rozhovor s Jiřím Lízlerem – jak správně fotit hotely

Honza: Přátelé, dobrý den. Zdravím všechny hoteliéry, kteří nás dnes sledují. Dnes mám pro vás speciálního hosta, kterým je Jirka Lízler, hotelový fotograf. Zdravím tě, Jiří. 

Jiří: Ahoj, děkuji. 

Honza: Já se do toho rovnou pustím a zeptám se, Jiří, jak ses k focení hotelů dostal? Řekneš nám ten příběh? 

Jiří: Je to docela jednoduché. Bylo to tím, že jsem to zkoušel a fotil jsem architekturu a hoteliérům se to líbilo. Postupně se rozšiřoval okruh, až jsem z architektury přešel na hotelovou klientelu. Jsou tam určitá specifika, která se u architektonické fotografie dají aplikovat, ale je také potřeba dávat si pozor na jiné věci. Byl to plynulý přechod od normální fotografie. 

Honza: Co všechno si můžeme představit pod tvojí prací, kterou děláš pro hotely? 

Jiří: Primárně je to základní prezentace toho, co potřebují – to znamená prodat hotel ještě předtím, než tam člověk přijde. To, co klienti vidí na Bookingu a na jiných prezentacích. Když potřebují, tak i jídlo a aktivity, které se nabízejí. 

Honza: Tenhle podcast byl měl být zároveň i praktickým návodem a měl by kolegům pomoci a poradit. Řekni nám, jak připravit hotel na focení a jak si vybrat dobrého fotografa? 

Jiří: To je skvělá otázka, my jsme zrovna na toto téma dělali článek nedávno. Základní je umět vybrat fotografa. Pokud potřebujete vyfotit hotel a najmete si fotografa, který fotí svatby nebo jenom lidi, tak ten fotograf neví a nemá naučené, co je potřeba. Zvládnout správný úhel a zvládnout technicky architektonickou fotku je pro člověka, který fotí jenom lidi, úplně jiný styl přemýšlení. Jako když řídíte kolo a sednete si na obří motorku, o které nevíte, jak funguje. Má taky dvě kola, ale princip je jiný. To je základní poučka. Než mě někdo najme, tak se vždy zeptám, zda viděli moji práci a jestli vědí, co já dělám, aby po mě potom nechtěli třeba černobílé fotky, které nedělám. Ptám se jich proto, že je nechci zklamat a chci se vyvarovat problémům, aby mi pak fotky vraceli. A musím zaťukat, že za těch 6 let byli vždy klienti spokojeni, protože tam proběhla komunikace předem. Co se týká přípravy ze strany hotelu – mít vybookované pokoje na focení, i když to ne vždy je možné. Ideální je, když se fotograf v hotelu ukáže třeba den předem a projde si pokoje a řeknou si, co je špatně a co je potřeba připravit. Provozovatelé hotelu ten pokoj vidí jinak než fotograf. Fotograf potřebuje hezké nasvícení. U prvního focení, pokud se s klientem neznáte, je určitě dobré si sednout na kávu a říci si vše důležité. Další věc, na kterou se jich ptám je, proč potřebují fotky vyměnit. Někdy je to očividné, když mají nově zrekonstruované pokoje. Někdy ale nejsou spokojeni s dosavadními fotografiemi a mě zajímá proč. Někdy ji pak upřímně řeknu, že to lépe neudělám, už se mi to několikrát stalo. 

Honza: Jak vnímáš typicky největší chyby, které se dělají na fotografiích? 

Jíří: To jsou základní věci, kdy se často prozradí začínající fotograf. Nerad to říkám, ale co si zaplatíte, to dostanete. Je důležité rozlišit fotografa, rozlišit kvalitu fotografie. Součástí architektonické fotografie je realitní fotografie. A hoteliéři mají pocit, že ta realitní fotografie je pro ně. Ale pravidla jsem jiná než architektonické. Realitní fotka je rychlá, je to o tom rychle nafotit a odejít. Architektonická fotka je den práce, kdy vyfotíme třeba 12 fotografií zatímco u realitní třeba 40. Investovaný čas do fotky se vždy rovná kvalitě výstupu. Pokud dáte fotografovi 5 minut na pokoj, tak ani nestihne zkontrolovat povlečení posunout židle a další základní věci. Nestihne zkonzultovat úhel a musí jít dál. Základní problém, který vidím je, že buď vybrali špatně fotografa a nebo mu nedali dostatek času. 

Honza: Vážení, kdo jste přišli později, dnes si povídáme s Jiřím Lízlerem, fotografem hotelů. Já se vás, Jiří, zeptám na další věc. Jak se díváte na to, že některé hotely nafotí jen nejlepší pokoje? Jak přistupovat k tomu, aby to odpovídalo realitě a nemátli jsme zákazníka? 

Jiří: Tam záleží na té definici, co je reálné? Moje oči jsou stereoskopické, mám dvě. Foťák má jeden objektiv a zákonitě uvidí jinak. To je první kompromis. Druhý kompromis je technický a to je dynamický rozsah fotografie. Nové foťáky mají HDR – high dynamic range. Lidské oko vidí zhruba 34 stop světla. Nejlepší foťák vidí okolo 16. To znamená, že je to dvakrát tak horší. Já se snažím protnout to, kdy to, co vidí lidské oko a co vidí foťák. Vy když vejdete do místnosti, tak se zaměříte na celý prostor, jak je to velké. Fotka to neumí. Já se to snažím zachytit takovým způsobem, aby to reprezentovalo. Samozřejmě nevyměňujeme výhledy. Snažím se,  aby tam nebylo tolik rušivých elementů jako špatně ustlaná peřina. 

Honza: Děkuji za odpověď. Máme tady dotaz od Tomáše Kreasice. Proč vypadají hotely na fotkách lépe než ve skutečnosti? Znám hotely, kde skutečnost je lepší než na fotkách a naopak jsou radši, než když je to naopak. Je někdy potřeba pracovat i s tím, abychom nepřestřelili očekávání? 

Jiří: Teď to bude znít špatně, ale pokud mi klient platí za to, aby pokoj na fotce vypadal co nejlépe, tak já se budu snažit, aby to tak bylo. Pokud se bavíme o etických  věcech, kdy se mění výhledy – pokoj má výhled na Pražský hrad, i když v reálu ho nemá, tak to už samozřejmě etické není a nikdo to po mě nikdy nechtěl. Zažil jsem v Kataru, kde si hotel najal na focení tým – fotograf a interiéroví designéři, kteří vyměnili kompletně celý pokoj a vyfotili to. To je něco, na co český hoteliér nemá budget a je to neetické. Ale pokud mám třeba fotit pokoj, který vypadá omšele ve dne, ale je hezky nasvícený, tak udělám noční focení. Tím vytvoříme hezkou náladu. Hoteliéři mě platí, aby pokoj vypadal co nejlépe, ale podlahy neměníme. 

Honza: Já vždy říkám, že v hotelnictví prodáváme příběh a iluze. Klient si na produkt nemůže sáhnout, koupí ho a věří tomu, že to bude dobré. Je paradox, když vidím krásný hotel, který má nafocené fotky z mobilu, tak vím, že jsem na špatném místě. 

Jiří: Focení mobilem má také své místo. Dřív byly sociální  sítě highlight toho, co nabízíte. Dnes je to o autenticitě. Chcete něco autentického a to mobil nevyfotí. Když hosté vidí fotku na Bookingu, tak předpokládají, že to bude vypadat trochu jinak. Pokud ale chcete prezentovat služby nebo jak vaří kuchaři, pokojské stelou postele, tak pak můžete využít fotky z telefonu na sociální sítě. My jsme fotili kampaň a já jsem fotky dával na Instagram a Facebook. Měli jsme 100 lajků. Při odjezdu moje žena Lucka vyfotila mobilem západ slunce. Ukázala mi ji a já jí řekl, že je to kýč, ať to tam nepřidává. Přidala a mělo to asi pětinásobný počet lajků. I můžete využít služeb fotografa, který dělá life style fotky. To se dá skvěle využít na prezentaci nějaké služby. 

Honza: Teď jsme se dotkli problematiky sociálních sítí. Máte nějaké tipy, jak fotit ten obsah pro sociální sítě? Mohu si dovolit více než na webu. Co tam dávat? 

Jiří: Já bych doporučil sledovat a inspirovat se hotelama ze zahraničí, které se vám líbí. Někde se inspirovat. Je důležité si říci, co chci, aby lidé viděli. Máme senzační jídlo, senzačního kuchaře, tak ho vyfotit, jak vaří a pak finální fotku jídla. Nebo krátké klipy. Mobil je schopný fotku už i naanimovat. Jde o to hrát si s tím. Musí na to mít čas. 

Honza: Nesmí to v hotelu dělat někdo, kdo to dostane za trest. Myslím, že celkově je autenticita důležitá. Když člověk jede do Rakouska, tak tam má každý penzion nafocenou rodinu. A tady ne. 

Jiří: Já mám pocit, že tady se lidé neradi prezentují. 

Honza: Přitom tam lidi jezdí za nimi. U malých zařízení se klienti vrací často kvůli osobní zkušenosti, ne proto že je super povlečení na posteli. 

Píše nám Radek: “Zdravím, zrovna jsem přišel, co se řeší?” Bavíme se s Jířím Lízlerem o fotografování hotelů a obecně o tom, jak fotit sociální sítě. Následně bude i záznam na blogu, takže o nic nepřijdete. 

Je rozdíl fotit velký řetězcový hotel a malé penziony? Fotíte třeba i malé penziony? 

Jiří: Většinou dělám butikové hotely. V Česku těch řetězců tolik není  a je tam náročnější schvalovací proces. Většinou děláme s hotelem, který má jednoho majitele nebo síť hotelů pod jedním majitelem. Řetězce mají své brandové guidelines, jak by se to mělo fotit. Ale pokud umíte architektonickou fotku, tak to zvládnete a není v tom velký rozdíl. Rozdíl je v přístupu. Ve velkém hotelu dostaneme kartičky od pokojů a u malých hotelů se všichni starají, protože je to zajímá. 

Honza: Jak pracovat s prostorem, který není sexy? Je zde spousta hotelů, které byly vybudovány v éře komunismu a hoteliér nemá na investice tolik peněz a jeden více přes cenu než přes kvalitu ubytování. Jak pracovat s takovým hotelem?

Jiří: Tam bych určitě doporučil vyhradit si peníze a dát investici do fotografie, protože by se měla vrátit rychle. Fotograf si řekne, zda bude dělat denní fotografii nebo noční fotografii. V karlovarském Imperialu jsme nafotili fotky ve dne i v noci a řekli jsme si, co je lepší. A na základě toho už tam vždy fotíme na základě  toho manuálu, který jsme si vytvořili. Doporučil bych tedy zkusit oboje. Ale ne každý noční fotografii umí. Je s tím jiná práce po technické stránce. U starších pokojů jsme většinou používali noční fotku. Ale pokud je tam třeba jen jedno stropní světlo, tak to nedává smysl. Pokud to uměle nasvítíte, tak už to není nereálná fotka. 

Honza: Pokud máte někdo praktické otázky k focení hotelu, tak sem s nimi. K článku pak určitě dám kontakty. Zeptám se, jsou nějaký tipy na aplikace, které používat na focení na sociální sítě. 

Jiří: To je foťák od foťáku. Důležité je si říci, že fotka, která vyjde z mobilu, tak není reálná. Já mám rád přirozené fotky. Když fotíme behind the scenes fotky, tak používáme lightroom od Adobe, která na mobily je zadarmo. Tam si musíte najít nějaká instruktážní videa, protože ze začátku je to trochu složitější. Je to skvělá volba, když potřebujete dělat kvalitní content, který je konzistentní. 

Honza: Mezi hoteliéry je spousta takových, kteří si chtějí  fotit sami. Kdyby někdo chtěl nějakou inspiraci, tak vy máte i svůj blog o focení, kde se dají sledovat nějaké trendy apod.? 

Jiří? My máme na webovkách jirilizler.com blog, kde uvádíme rozdíly mezi fotografiemi, jak si vybrat fotografa, jak připravit pokoj. Máme tam takový návod pro hoteliéry, jak se připravit. 

Honza: V jakých cenách se focení pohybují a jak vybírat? 

Jiří: Ceny jsou nejrůznějších. To může být od 5 tisíc do 60 tisíc. Já bych se zeptal v první řadě, co je v ceně zahrnuto. Za prvé licence – fotograf má právo na fotografie a uděluje licenci k použití klientům. Ideálně si ale vyhradit těch 20 – 50 tisíc za den. Pokud se chceme bavit o zahraničí, tak si to vynásobte třemi. 

Honza: Tady je to hodně o tom: nafotí mi to kamarád a pak to tak vypadá. Máme tady dotaz: Dobrý den, jak se liší focení pro české hotely od zahraničních? 

Jiří: Tam jsme limitovaní ubytováním. Jsme tam na 2 – 3 dny a pokud je ošklivo, tak máme smůlu. Tady v Česku pracujeme na takové pohodové bázi, že si můžeme počkat. Pokud fotíme jen interiéry, tak nás venek nezajímá, ale pokud jsou tam exteriéry, tak je to problém. Dále je to cena za cestu. Hotel platí cestu za fotografa a za asistenta. 

Honza: Co říkáte vy – fotky s lidmi nebo bez? 

Jiří: Já jsem nedávno viděl, že nějaký italský hotel měl polonahé ženské, když si kliknete na fotky pokoje. A to mě napadne, zda ta žena je součástí pokoje. Já to nedoporučuji. Kdy dáváme lidi do architektonických  fotografií, tak jedině když potřebujeme ukázat, jak místnost funguje. Například zasedačka. Ale co se týče lidí v pokoji – to rozhodně ne. Lidi bych použil na life style fotky, když chci propagovat nějakou službu. 

Honza: Přijde mi zajímavé přemýšlet i nad tím, jaká je moje cílovka, když používám lidi na fotku. Když mám klientelu 50+ a na fotky dát 20+, tak to není úplně ono.

Jiří: Rozhodně, to je super poznatek. 

Honza: Mám celkově pocit u hotelů, že se bojí útočit na nějaký druh klientely. Pokud mi 70% obsazenosti dělají rodiny s dětmi, tak bych nad tím měl tak přemýšlet. A upravit i texty, aby to na ně cílilo. Každý se snaží prodávat všem, ale někdy je lepší se soustředit na menší cílovku a dělat to dobře. 

Jiří: Určitě. Já bych také mohl fotit svatby a rodiny. Ale je lepší soustředit se na jednu věc a věnovat jí 100%. 

Honza: Máme tady další dotaz: Zdravím, děláte také 3D focení, které teď frčí na facebooku a virtuální prohlídky? Dává to smysl pro hotely? 

Jiří: Líbí se mi ta interakce, že si tu místnost můžete projít. Ale nelíbí se mi ta kvalita fotografie. To je dané dynamickým rozsahem foťáku. Na to technologie ještě nenašla odpověď a já to nemám rád. Pokud se bavíme o Bookingu, tak takové fotky by tam neměly být. Fotka vás má vtáhnout, abyste tam chtěli jet. 

Honza: Vážení, pokud máte další dotazy, tak neváhejte. Já se zeptám, jak to vidíte dál? Jaké jsou trendy a jakým směrem se to bude ubírat? 

Jiří: Technologie fotky se až tolik nemění. Maximálně se to rozšíří  o fotky na sociální sítě. Ale jakmile už budou mít všichni autentické fotky, jak budu vidět? Zase se bude muset něco přidat. A myslím, že začne i video. Začnou 15 – 30 vteřinové videa do stories.

Honza: Má podle vás smysl investovat střední desetitisíce i u menších baráčků, které mají 10 – 15 pokojů? 

Jiří: To si musíte říct. Pokud je baráček pořád plný a nepotřebujete to, tak je to na vás. Už se mi stalo, že mi klient řekl, že jsou plní a mají dost práce a nepotřebují to. Ale pak když té práce tolik neměli, tak zas neměli peníze na to. Klasická prozíravost, která chybí. Investice do fotek u hospitality je min. 3 – 5 let. Já jsem viděl pražský Imperial, měli fotky od Američana, dlouhé focení a používali to 10 – 15 let a to je dávno zaplacené samozřejmě. 

Honza: Za mě určitě jo. Prodáváme produkt, na který si nikdo nesáhne dopředu a je potřeba mít sexy prezentaci. 

Jiří: Je to přesně o tom. Ale záleží, jestli se vám to vyplatí. Já bych také měl raději peníze na účtu, ale potřebuji nový foťák. Tak si musím říct, zda mě to opravdu o tolik zlepší, aby se to vyplatilo? Ale když si tu částku rozpočítáte, tak zjistíte, že to za chvilku je zaplacené a máte prezentaci na dlouhá léta. 

Honza: Mám tu další dotaz: Jak řešit fotografii právně? Viděl jsem spoustu fotografů, co dají fotky a čekají na peníze a více neřeší. Myslíte, že je to tak správně? 

Jiří: Za mě je to o dohodě a smlouvě, kde přesně bude, co udělá fotograf a co je povinnost hotelu. 

Honza: Já to otočím. Na co by si hoteliér měl dávat pozor?

Jiří: Rozhodně je potřeba mít znalost o použití fotografií. Když si stáhnete fotografii z internetu, tak to neznamená, že můžete. Mezinárodní fotografické právo platí všude. Já to nafotím a jsem majitelem fotky a já udělím licenci hotelu na použití: například na použití na webové stránky  a na brožurky po neomezenou dobu. Důležité je zjistit si, jaká budete mít práva k fotografiím. 

Honza: Skvělé, děkuji. Vážení, toto byl Jiří Lízler, fotograf hotelů. Já zveřejním i kontakty, kdyby někdo chtěl nafotit hotel. My jsme si připravili ještě jednu věc na závěr. A to soutěž. Řeknete nám, Jiří, o co? 

Jiří: Uděláme to jednoduše. Já pošlu svého asistenta na lokaci a nafotíme fotky na sociální sítě. 

Honza: Kdo to získá? Hoteliér, který bude nejrychlejší a napíše “já” do komentu. Jiří, moc děkuji za rozhovor. 

Jiří: Já také děkuji a doufám, že jsem v tom neudělal lidem guláš. Přeji krásný zbytek dne. Nashledanou.